Textilní škola - Q. menu Up Textilní řemesla v oděvní tvorbě Konzervování a restaurování textilií Ateliér bytového designu Ateliér krajkářských technik Ateliér tisku a tkaní Ateliér hračky a košíkářských technik Ateliér nových médií Ateliér oděvu

Umělecká sbírka školy

tradice

S dlouhodobě budovanou školní sbírkou neodmyslitelně souvisí historie školy. Nejstarším datem, od kterého se odvíjí výuka textilních technik v Praze, je rok 1767, kdy císařovna Marie Terezie založila první krajkářskou školu. V roce 1879 pak vznikl ve Vídni Ústřední krajkářský kurs (k. k. Zentral-Spitzenkurs) jako instituce, která spojila dosavadní krajkářské školy na území Rakousko-Uherska. Ale nejdůležitějším datem v dějinách naší školy je rok 1919, kdy byl ustaven Státní ústav školský pro domácký průmysl, který převzal 26 krajkářských škol s 2 181 žákyněmi a 3 vyšívačské školy s 90 žákyněmi, pod jeho správu byly postupně převedeny také státní košíkářské, hračkářské a další odborné školy. Téměř od počátku své existence získal ústav vůdčí výtvarnou osobnost v Emilii Paličkové, která zde působila mezi lety 1919 až 1946, do doby než byla povolána jako profesorka na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Velice brzy dospěla k emancipaci krajky jako svébytnému uměleckému druhu. V jejích volných monumentálních kompozicích je patrné, že svůj výtvarný cit nenechala svázat vžitou představou o intimní komornosti krajkářských technik, ale naopak je rozvinula do moderního osobitého výrazu. Významného úspěchu dosáhla v roce 1925 v Paříži na Mezinárodní výstavě dekorativního a průmyslového umění, kde mezi nejobdivovanější exponáty patřila expozice československých odborných škol, která předváděla soubor šitých krajek s monumentálním Sluníčkem, vytvořeným žačkami. Od roku 1934 působila ve školském ústavu druhá z nejvýznamnějších osobností prvních desetiletí jeho historie, Božena Rothmayerová, která krajce zajistila integrální spojení s proudem funkcionalistického užitého umění. S jejím jménem jsou spojeny také počátky odborného zájmu o restaurování historických textilií. Kvalita učitelů a výtvarníků pomohla ústavu překlenout nelehké období po roce 1948 nejen bez větších ztrát, ale naopak s jistými zisky. Úroveň, dosaženou v předválečných letech, neztratila škola ani v následující periodě. Poválečné období dějin ústavu charakterizuje především dílo a pedagogické působení Marie Broumové, Mirky Bradové, Milči Eremiášové, Bohumily Gruškovské, Marianny Horváthové, Aliny Jaškové, Hany Müllerové, Jarmily Nové, Vlasty Pivrncové-Přikrylové, Rudolfa J. Richtera, Anny Rosové, Vlasty Šolcové, Jarmily Trösterové, Jeronýma H. Vítka a dalších. Poslední období historie ústavu přineslo také rozšíření forem školní přípravy. Vedle krátkodobých kursů vznikla při ústavu, přejmenovaném na Školský ústav umělecké výroby, v roce 1964 Střední odborná uměleckořemeslná škola. Ta od roku 1995 působí jako Střední umělecká škola textilních řemesel s novým statutem.

ukázky

současnost

Sbírka dnes představuje unikátní soubor textilních děl, který dokumentuje v dlouhodobé časové perspektivě nejen činnost školy, ale zároveň dějiny českého textilního umění. Zahrnuje téměř 2900 exponátů s převahou zastoupení paličkované krajky, výšivky, v menším počtu šitou krajku, ostatní umělecko-řemeslné textilní techniky a přes 10000 návrhů. Unikátnost sbírky zakládá, ve srovnání s muzejními sbírkami, právě spojení se školou, tedy spojení práce profesionálních výtvarníků s učebním procesem a činností žáků.

Neustále rozšiřovaná bohatá textilní sbírka, v posledních letech o studentské práce, je často presentována veřejnosti na domácích i zahraničních výstavách. Mezinárodní úspěchy dokládají, že škola své tradici nezůstává nic dlužena.

Autorka textu: Mgr. Petra Czumalová

Návštěvu depozitáře lze domluvit s vedením školy.

PRG a TX logo
© | Vyšší odborná škola textilních řemesel a Střední umělecká škola textilních řemesel Praha 1 U Půjčovny 9